Na základě pokračujících
zpráv o lesním požáru jsem začal virtuálně prozkoumávat Národní park
České Švýcarsko. Seznámil jsem se s převážně rekreačními lokalitami jako
Mezná, Mezní Louka nebo Vysoká lípa. Zjistil jsem, že počet obyvatel
obce Hřensko nedosahuje ani tří set. Dozvěděl jsem se, že parkem protéká
řeka Kamenice často sevřená do příkrých soutěsek, z nich některé
dokonce mají své jméno.
Rozšířil
jsem si povědomí o způsobech hašení lesních požárů. Sledoval jsem
nasazení hasičů a hasičské techniky a organizaci podpůrné logistiky.
Pozoroval jsem využití různých leteckých prostředků. Zaznamenal jsem
zapojení těžkých strojů sloužících k vytváření lesních průseků. Poznal
jsem historii jezera Milada, které vzniklo nedaleko Ústí nad Labem
zatopením povrchového hnědouhelného dolu.
Všiml
jsem si, že Hřensko je vzdálené od Prahy pouhých 108 km. Vnímal jsem,
že taková vzdálenost nepředstavuje pro zápach ze spáleného lesa
překážku. Zjistil jsem, že z Kamenického Šenova, kde jsem několikrát
pobýval, mně do Hřenska zbývalo jen 25 km. Překvapilo mě, že stav vody v
Labi u Hřenska pro potřeby hašení požáru nedostačoval a bylo třeba
zvýšit odtok z vltavské přehradní kaskády.
Potvrdil jsem si, že ohnivý živel nerespektuje státní hranice. Ačkoliv lesní požár vznikl poblíž Hřenska, pětina jeho aktivní rozlohy se nachází v Saském Švýcarku na území Německa.